Dodávky a nákup zemního plynu

Odborníci se shodují, že Evropa se bez zemního plynu neobejde ještě několik let. Bude potřeba pro výrobu elektřiny, jako podpora jejích stabilních dodávek i pro zajištění provozu průmyslových podniků. Dodávky ruského zemního plynu lze postupně nahradit dodávkami z jiných zemí, investicemi do zelené energetiky a snižováním spotřeby. Kromě dopravy plynu potrubím z evropských zemí je nutno zajistit také dlouhodobé kontrakty na dodávky zkapalněného zemního plynu (LNG) především z USA, ze zemí Jižní Afriky nebo Blízkého východu a dobudovat příslušnou infrastrukturu, hlavně terminály na opětovné zplyňování LNG.

České investice v Rusku

Závislost České republiky na ruském zemním plynu sahá hluboko do minulosti. Už na konci roku 1964 tehdejší Sovětský svaz podepsal s Československou socialistickou republikou smlouvu o výstavbě plynovodu a o dodávkách zemního plynu. O tři roky později byl plynovod s názvem Bratrství spuštěn a potrubím o průměru 700 mm a délce přibližně 550 kilometrů proudila ze Lvovské oblasti přes Slovensko na Moravu miliarda kubíků plynu ročně.

Další možnosti přepravy ruského plynu do střední a západní Evropy se zvažovaly v několika variantách. Na počátku 70. let bylo rozhodnuto, že výstavba tranzitní soustavy s roční kapacitou 28 miliard m³ zemního plynu bude zahrnovat území Československa. Vznikl národní podnik Tranzitní plynovod Praha (později Transgas) jako přímý investor projektu a současně provozovatel budoucích tranzitních plynovodů. Výstavba 1. linie tranzitního plynovodu zahrnovala přibližně 1 100 kilometrů potrubního vedení o průměru 1200 a 900 mm a tři kompresní stanice, Baumgarten pro dodávku zemního plynu do Rakouska, Hora Svaté Kateřiny pro tehdejší Východní Německo a Waidhaus pro Západní Německo.

V letech 1975 až 1985 byla na území Sovětského svazu realizována výstavba centrálního dispečinku pro řízení východní části plynárenského systému, pět kompresních stanic každá o výkonu 70 MW, 556 kilometrů potrubí o průměru 1400 mm, centrální servisní závod a další infrastruktura. Do roku 1999 následovalo dalších 576 kilometrů plynovodu o průměru 1400 mm, čtyři kompresní stanice, stavební část podzemního zásobníku plynu Uvjazovsk o objemu 2,5 miliardy m³ a různé objekty plynárenského komplexu.

Celkem mezi lety 1975 a 1999 Československo a později Česká republika na území bývalého SSSR a jeho nástupnických států (zejména v Rusku, na Ukrajině a v Kazachstánu) investovala 72,8 miliard korun, za což získala 40,26 miliard m³ zemního plynu, tedy 3,82 miliard MWh.

Tranzitní síť

Souběžně s výstavbou v zahraničí se budoval tranzitní plynovod i na půdě Československa. Česká část tranzitní soustavy dnes představuje přes 2 400 km potrubí o průměru 800–1400 mm, pět kompresních stanic o celkovém výkonu 297 MW, dvě hraniční předávací stanice Lanžhot a Hora Svaté Kateřiny a řídicí a dispečerské centrum v Praze. V současnosti plynovod Bratrství na Slovensko ročně dopraví kolem 100 miliard m³ plynu. Na Slovensku se potrubí dělí a jedna větev vede do České republiky a přes ní dál do západní Evropy, druhá větev směřuje na jih a zásobuje Rakousko, Itálii, Maďarsko, Slovinsko a Chorvatsko.

Po rozdělení Československa na Českou a Slovenskou republiku k 1. lednu 1993 se na teritoriálním principu rozdělily i aktiva československé plynárenské přepravní soustavy a tranzitních smlouvy. O rok později byla uvedena do provozu nová hraniční předávací stanice v Lanžhotu. Roční přepravní kapacita české části tranzitního plynovodu v předávací stanici Lanžhot činí přibližně 50 miliard m³, z toho kolem 20 % slouží pro potřeby České republiky a 80 % pro tranzit plynu do západní Evropy.

Privatizace českého plynárenství

Při privatizaci českého plynárenství v roce 2001 se novým vlastníkem podniku Transgas stala společnost RWE Gas. V důsledku legislativních požadavků na právní oddělení činnosti provozovatele soustavy a dodavatele plynu (legal unbundling) byla v roce 2006 byla založena nová samostatná společnost RWE Transgas Net, která se v roce 2010 přejmenovala na NET4GAS. Ta je dosud výhradním držitelem licence na přepravu zemního plynu v Česku.

Plynovod Bratrství vedoucí přes Ukrajinu, Slovensko, Českou republiku a Rakousko už není jedinou možností pro přepravu ruského zemního plynu do Evropy. V roce 1999 byl zahájen provoz plynovodu Jamal přes Polsko, v letech 2011-2012 byla realizována stavba plynovodu Nord Stream přes Baltské moře. Ten je na přepravní soustavu České republiky napojen prostřednictvím plynovodu Opal v Německu a Gazela na českém území.  

Kde nakupujeme zemní plyn

Výše zmíněná společnost RWE Gas po privatizaci „zdědila“ i historický kontrakt na dlouhodobé dodávky ruského plynu. V roce 1997 tehdejší Topolánkova vláda uzavřela dlouhodobý kontrakt na dodávku plynu s norským konsorciem, ale postupně oba tyto kontrakty vyhasly. Dodavatelé dnes pro české zákazníky nakupují plyn prostřednictvím velkoobchodní evropské energetické burzy, kam ho poskytují obchodníci typu např. společnosti Uniper, která má smlouvu s ruským Gazpromem. Dodavatelé uzavírají i bilaterální kontrakty mimo burzu. I když se plyn nakupuje z Německa, fakticky se jedná o ruský plyn, asi 2 % spotřeby České republiky těží MND na jižní Moravě.

Od dlouhodobých kontraktů s Ruskem v uplynulých letech přitom upustila prakticky celé Evropa, protože byly výhodnější krátkodobé smlouvy. To se změnilo od poloviny roku 2021, kdy Rusko začalo používat svůj zemní plyn jako geopolitickou zbraň a před zimní sezónou nenaplnilo svou kapacitu v podzemních plynových zásobnících, které má na území Německa. Obchodní partneři se domnívali, že toto chování je reakcí na obstrukce německé strany při spuštění plynovodu Nord Stream 2, který vede z Ruska do Německa paralelně s Nord Stream 1 po dně Baltského moře. Ale po 24. únoru 2022 se vyjasnilo, že vše bylo součástí přípravy Ruska na válečný konflikt na Ukrajině.

Vývoj ceny plynu od 1. ledna 2019

Spotřeba plynu a plynové zásobníky
Spotřeba plynu kolísá v průběhu roku (mimo topnou sezónu je nižší) i během dne. Tomu v minulosti odpovídaly i nákupní zvyklosti. Velkoobchodní cena zemního plynu zhruba od dubna klesala a začalo tzv. vtláčecí období. Dodavatelé nakoupený plyn ukládali do plynových zásobníků, aby ho měli v zásobě před zimní sezónou, kdy jeho ceny kvůli zvýšené poptávce opět vzrostou. V současné době jsme svědky jevu, kdy ceny plynu z důvodu nevyzpytatelného chování Ruska a jím vyvolané nervozity trhu příliš neklesají. Přesto dodavatelé za tyto vysoké ceny nakupují a vtláčejí plyn do zásobníků, aby dostáli směrnici Evropské komise, která požaduje, aby do října byly evropské plynové zásobníky naplněné nejméně z 80 procent. Podle usnesení vlády by zásobníky v České republice měly této mety dosáhnout do konce listopadu, k 28. květnu byla přitom kapacita zásobníků v ČR naplněna na 61 procent. Pokud by cena velkoobchodních cen zemního plynu klesla, vláda bude obchodníkům jejich ztrátu kompenzovat.

Celková spotřeba plynu v ČR se pohybuje mezi 8 a 9 miliardami m³ ročně, přičemž kapacita plynových zásobníků na našem území je necelé 3 miliardy m³. Spotřeba domácností přitom činí přibližně třetinu celkové spotřeby, což znamená, že v případě přerušení dodávky z Ruska by zásobníky naplněné na 100 procent své kapacity dokázaly pokrýt kompletní roční spotřebu domácností.

Typový diagram dodávky plynu v České republice u domácností s plynem využívaným k vaření
s roční spotřebou do 7,56 MWh zobrazený po dnech v průběhu roku

Typový diagram dodávky plynu v České republice u domácností s plynem využívaným k vytápění
s roční spotřebou nad 7,56 MWh zobrazený po dnech v průběhu roku

Produkty nákupu plynu
Z hlediska výroby (těžby) a následného prodeje tvoří komoditu zemní plyn několik částí, takzvaných produktů nákupu. Stálý roční objem těžby v MWh představuje tzv. roční produkt CAL, kvartální výroba (těžba) zohledňuje sezónní vlivy, podobně je tomu i s měsíční a denní výrobou (těžbou).

Vývoj ceny ročního produktu CAL

Graf kvartálního produktu – poslední čtvrtletí roku 2021

Graf měsíčního produktu – únor 2022

Mechanismus nákupu plynu

Zodpovědní dodavatelé zemního plynu s konzervativní nákupní strategií se snaží pro své zákazníky zajistit stabilní dodávku. Proto nakupují většinu objemu spotřeby svých zákazníků s předstihem v produktu CAL a výkyvy ve spotřebě vykrývají dokupováním produktů kvartálních, měsíčních, případně i denních. Dodavatel tak kontinuálně monitoruje spotřebu svých zákazníků a podle potřeby zajišťuje její plynulost dokupováním – vyhledává nabídky, sleduje ceny a nakupuje za ty nejvýhodnější. V současné době bohužel burzovní ceny neodrážejí skutečný stav trhu, nezohledňují výkon ekonomik, nabídku ani poptávku, ale jsou spíše výsledkem nejistoty kolem dalšího vývoje.