Jak na dovoz plynu při spotřebě 330 mld. m3

Evropa nedisponuje dostatečnými zdroji ve vlastních ložiscích a stabilní dovoz plynu má zásadní význam pro klíčová odvětví průmyslu i pro výrobu elektřiny. Ruský vpád na Ukrajinu donutil Evropskou unii nastavit nové mechanismy importu zemního plynu, diverzifikují se dodavatelé i přepravní trasy. Vedle aktuální geopolitické situace je nutné reagovat i na útlum produkce největšího dodavatele plynu z členských zemí EU – Nizozemska.

Země Evropské unie v roce 2023 spotřebovaly celkem 330 miliard kubíků plynu, což bylo přibližně o pětinu méně než 413 miliard v předkrizovém roce 2021. Pokles spotřeby je zčásti důsledkem úsporných opatření přijatých kvůli vysokým cenám plynu, dalším důvodem je bohužel oslabená kondice ekonomiky EU.  

Už v roce 2021 zažil do té doby poměrně stabilní světový trhu se zemním plynem značné cenové otřesy. Rusko jako dominantní dodavatel suroviny pro Evropu omezovalo a zpožďovalo dovoz plynu, rezervovalo si kapacitu v evropských plynových zásobnících, kterou následně nenaplnilo, začalo manipulovat s cenou…

Analytici se domnívali, že důvodem tohoto chování jsou obstrukce Německa komplikující spuštění nové větve plynovodu Nord Stream 2 vedoucího paralelně s již fungujícím potrubím z Ruska do Německa pod Baltským mořem. Dovoz plynu zneužitý jako politická zbraň se ale ukázal jen jako první krok mnohem děsivějšího plánu, když ruský prezident v únoru 2022 zahájil invazi na Ukrajinu.    

Přestože Evropská unie agresi okamžitě odsoudila a vyzvala Rusko ke stažení vojsk, dovoz plynu přerušit nemohla, protože na něm byla doslova bytostně závislá. Ocitla se tak ve schizofrenním postavení. Na jedné straně humanitárně, finančně i dodávkami vojenského materiálu podporuje Ukrajinu, Rusko i jeho představitele vystavuje stupňujícím se sankcím a na straně druhé nákupem zemního plynu a ropy Rusku pomáhá válku financovat. Tomu se rozhodla čelit tím, že dovoz plynu diverzifikuje a rozšiřuje infrastrukturu pro alternativní zdroje suroviny.

Dovoz plynu do EU se zásadně proměnil

Jiný je nejen objem nákupu, ale i způsob přepravy. Podíl ruského potrubního plynu z více než 40 procent v roce 2021 klesl v roce 2023 na přibližně 8 procent, celkově i se zkapalněným zemním plynem (LNG) dosáhl import ruského plynu úrovně necelých 15 procent nakoupených objemů. Hlavním dodavatelem do EU s téměř 30procentním podílem v roce 2023 je Norsko, které většinu suroviny dodává potrubím a zčásti jako LNG. S 19 procenty bylo vloni na druhém místě v dovozu potrubního plynu Alžírsko, jež dodává rovněž LNG, podobně jako USA, Egypt, Spojené království, Omán, Katar nebo Angola. Navyšuje se i dovoz plynu pobřežním potrubím z Ázerbájdžánu.

EU je v současné době největším dovozcem LNG na světě, v roce 2023 objem dovozu překročil 120 miliard metrů krychlových. Nejvíc LNG přitom směřovalo do Belgie, další v pořadí jsou Francie, Itálie, Nizozemsko a Španělsko. V uplynulých dvou letech došlo k výraznému rozšíření LNG infrastruktury a Evropě jsou nyní v provozu na čtyři desítky terminálů. EU v důsledku ruské invaze k některým plánům přistoupila jako k projektům společného zájmu a využívá na ně finance z programu Nástroj pro propojení Evropy. Dovozní kapacita LNG se vloni v EU zvýšila o 40 miliard m³ a letos by mělo přibýt dalších 30 miliard m³.

Zkapalňování a znovuzplynování zemního plynu, jeho přeprava po moři na dlouhé vzdálenosti, budování LNG infrastruktury a navyšování kapacity stávajících plynovodů generuje ohromné náklady, které dovoz plynu prodražují. Námořní doprava navíc čelí i rizikům prodlužujícím trasy a zpožďujícím dodávky. Na konci roku by měla vypršet platnost kontraktu na přepravu zemního plynu z Ruska plynovodem přes Ukrajinu na Slovensko, který Ukrajina nemá v úmyslu prodloužit. Obě strany konfliktu se dosud při vojenských akcích úzkostlivě snaží plynovod nepoškodit. Je ale otázkou, jak se zachovají, až jej Rusko pro dodávky plynu do Evropy nebude moci využít a Ukrajině přestane přinášet příjem z tranzitních poplatků.

Diverzifikace z důvodu ceny i bezpečnosti

S cílem zamezit cenovému růstu při vzájemném přeplácení jednotlivých subjektů na energetickém trhu zajistila EU platformu pro společné nákupy plynu. Centralizovaný dovoz plynu od různých exportérů sice pomáhá cenu snižovat, na straně druhé ale EU v roli kupujícího nyní čelí v podstatě celosvětové konkurenci a zejména asijská poptávka může cenu naopak zvyšovat. Evropská i čínská ekonomika je nyní značně utlumená a poptávka po zemním plynu omezená. Jakmile ale dojde k oživení hospodářského růstu, lze očekávat, že poptávka vzroste a cena zemního plynu na energetickém trhu zamíří rovněž vzhůru. V zájmu EU je tak zajistit si dovoz plynu z více zdrojů, jak co se týče původu suroviny, tak její přepravy.

Současný i budoucí dovoz plynu je kromě hlediska nákladů nutno posuzovat také prizmatem případných rizik hrozících při jeho přepravě přes tranzitní země či po moři. Na významu tak získává zajištění bezpečnosti námořního obchodu a pobřežní infrastruktury – vzpomeňme loňské záměrné poškození podmořského plynovodu Balticconnector spojujícího finské město Inkoo s estonským Paldiski. A zanedbatelné není ani hledisko dopadů diverzifikovaného dovozu plynu na životní prostředí.