Konec vytápění zemním plynem v Čechách?

S ohledem na nevyzpytatelné chování Ruska, které je prostřednictvím německých obchodníků dominantním dodavatelem zemního plynu do České republiky, se nabízí otázka, jakou má vytápění plynem budoucnost. Než si na ni odpovíme, dovolíme si malý exkurz do minulosti.

Historie využívání plynu

Pomineme-li starověk, kdy se samovolně vyvěrající zemní plyn v Řecku využíval k náboženským obřadům a k osvětlení chrámů, a v Číně jej bambusovým potrubím rozváděli do příbytků ke svícení a vytápění, vznik komerčního plynárenství datujeme do počátku devatenáctého století. V Londýně tehdy zavedli plynové osvětlení na Westminsterský most. Na rozdíl od příkladů z Řecka a Číny to ovšem nebyl zemní plyn, ale svítiplyn.

Svítiplyn

Svítiplyn je technický plyn vyráběný karbonizací černého nebo zplyňováním hnědého uhlí za vzniku koksu, dehtu, čpavkové vody, naftalénu, benzolu a dalších vedlejších produktů, případně štěpením zemního plynu. Je tvořen směsí vodíku, oxidu uhelnatého, metanu, dusíku a oxidu uhličitého, silně zapáchá a je jedovatý. Jak jeho název napovídá, používal se především ke svícení, později i pro vaření a vytápění.

První karbonizační plynárna na českém území zahájila provoz v Karlíně v roce 1847 a dodávala svítiplyn do přibližně dvou stovek pouličních lamp. Od konce první světové války sloužil také k pohonu motorových vozidel. Toto využití dosáhlo vrcholu ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století, kdy na svítiplyn jezdily osobní i nákladní vozy, autobusy nebo traktory a další těžká zemědělská technika. V průběhu 2. světové války byla v Záluží u Mostu vybudována první moderní tlaková plynárna.

Postupně spotřeba svítiplynu klesala, pro účely svícení byl nahrazován elektřinou, pro vaření a vytápění levnějším a bezpečnějším zemním plynem. S jeho výraznějším využíváním v českém plynárenství se začalo v roce 1958, celkový přechod na zemní plyn byl zahájen v roce 1969 na jižní Moravě a završil se o třicet let později v severních Čechách.

Zemní plyn

Zemní plyn je přírodní surovina, která se vyskytuje v sedimentárních horninách. Ložiska se nacházejí buď samostatně, nebo společně s ropu, případně s černým uhlím. Jeho hlavní složku představuje methan, takže je vysoce hořlavý. Není toxický ani nezapáchá, proto se odorizuje, aby bylo možno i laicky snadno čichem včas zjistit jeho možný únik. Používá se jako palivo, ve stlačené podobě (CNG) nebo zkapalněný (LNG) také pro pohon automobilů, rovněž jako zdroj vodíku při výrobě dusíkatých hnojiv a pro další zpracování v chemickém průmyslu.

Dodávky zemního plynu byly od roku 1967 do Československa jako součásti takzvaného socialistického bloku zajištěny především ze Sovětského svazu. A přes řadu geopolitických změn je současné Česko stále prakticky stoprocentně závislé na ruském plynu. Jen něco kolem 1,5 procenta roční spotřeby zemního plynu v České republice pokrývá těžba z tuzemských ložisek na Hodonínsku.

Dává smysl vrátit se ke svítiplynu?

Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů a možný kandidát na prezidenta republiky v půli července navrhl zpětný přechod na svítiplyn jako řešení možného přerušení dodávek zemního plynu z Ruska. Takový návrat v čase ale prakticky možný není. A nejde jen o to, že zastaralá technologie zplynování hnědého uhlí je velmi neekologická, produkuje velké množství emisí a výroba svítiplynu v Česku byla zcela ukončena už v roce 1996. Jednu tlakovou elektrárnu sice v zemi stále ještě máme a čistě teoreticky by specialisté snad dokázali oživit její odstavené technologie, tím by však problémy neskončily, ale naopak začaly. A to nemluvíme o tom, že bychom se v Evropě stali v podstatě „svítiplynovým ostrovem“. Dalším úskalím svítiplynu je i to, že je toxický.

Zemní plyn a svítiplyn jsou chemicky dvě zcela rozdílné látky, takže nelze bez příslušných úprav jen tak využít stejnou rozvodnou síť. Svítiplyn má navíc přibližně dvakrát nižší výhřevnost než zemní plyn – 14,5 vs. 35 megajoulů na metr krychlový, což znamená, že pro pokrytí stejné spotřeby potřebuje buď dvakrát širší porubí nebo dvojnásobný tlak v něm.

A co je nedůležitější, musely by se vyměnit všechny hořáky v odběrných místech, protože ty na zemní plyn nejsou pro svítiplyn použitelné. Čili by takové řešení znamenalo ohromné náklady a prakticky neproveditelnou logistiku, vždyť v České republice je 2,8 milionu odběrných míst a z tohoto počtu 2,6 milionu tvoří domácnosti. Jak dlouho by trvalo položit nové potrubí a všem vyměnit hořáky?

Zemní plyn nám ještě připraví nejednu horkou chvilku

A to doslova i přeneseně. Dodávky z Ruska jsou nejisté, hledají se jiní dodavatelé suroviny, urychleně se budují terminály na přečerpávání zkapalněného zemního plynu (LNG) dopravovaného po moři loďmi, naplňují se plynové zásobníky, přestože cena je enormní… I tak je zřejmé, že nějakou dobu se ještě zemní plyn ke svícení a vaření používat bude, byť je stále považován za fosilní palivo neekologické a vzaté na milost jen dočasně. Ze všech stran slyšíme apely zemním plynem šetřit, zateplovat objekty, přejít na jiný způsob vaření i vytápění.

Zmírnit zranitelnost republiky s ohledem na závislost na ruském plynu mají i změny v aktuálním dotačním programu. Podle původního plánu měl od září platit zákaz provozu kotlů na pevná paliva 1. a 2. emisní třídy a měly být nahrazeny kondenzačními plynovými kotli. Zákaz se dočkal odkladu o dva roky a dotace na instalaci plynových kotlů je možné čerpat pouze na ty závazně objednané do dubna, jinak se podpora překlopila ve prospěch kotlů na biomasu a jiná obnovitelná paliva nebo do tepelných čerpadel. Vytápění zemním plynem tak aktuálně nemá perspektivu, ale nějaká budoucnost před ním ještě leží…