Plynové zásobníky nad 59 %
Plynové zásobníky pomáhají zajistit stabilní dodávku komodity za dostupné ceny.
17. 1. 2025Na plynové zásobníky jako na významný stabilizační prvek spoléhá každá plynárenská soustava. Ukládá se do nich plyn v období, kdy je jeho cena mimo topnou sezónu nízká, aby odtud mohl být odebírán v zimních měsících, pomohl tak pokrýt zvýšenou spotřebu, a jeho cena při rostoucí poptávce tolik nerostla.
Plynové zásobníky představují rovněž bezpečnostní rezervu, pokud by došlo k přerušení dodávek suroviny do země. Ke vzniku nedávné energetické krize přispěly i tehdejší manipulace Ruska s objemy dodávek plynu do Evropy a ovlivňování jeho ceny. Evropa se postupně ze závislosti na ruském plynu vyvázala a nahradila jej z jiných zdrojů. Po zastavení tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu od letošního ledna se potrubní plyn z Ruska na evropské území dostává pouze plynovodem TurkStream přes Turecko a dál do Maďarska.
V České republice se nachází celkem devět plynových zásobníků, ten v Dolních Bojanovicích je však v majetku společnosti SPP Storage a spadá pod slovenskou plynofikační síť. Zařízení v Uhřicích vlastní MND Gas Storage a to v Dambořicích společnost Moravia Gas Storage. Plynové zásobníky Háje, Třanovice, Lobodice, Štramberk, Tvrdonice a Dolní Dunajovice jsou nyní v majetku státu, když v roce 2023 za 360 milionů eur (8,8 miliard korun) zakoupil kompletně včetně personálního obsazení společnost RWE Gas Storage, která je původně vlastnila a spravovala.
Proč plynové zásobníky vlastní stát?
Státní plynové zásobníky mají celkový provozní objem přes 2,7 miliardy kubíků. To představuje přibližně třetinu roční spotřeby země, která v roce 2023 činila 6,76 mld. m3 a vloni dosáhla 6,68 mld. m3. Neznamená to však, že by zásoby plynu byly rovněž státní. Kapacitu v zásobnících si pronajímají dodavatelé energií a uskladňují v nich plyn pro své zákazníky zakoupený na velkoobchodních trzích.
Tím, že jsou plynové zásobníky v majetku státu, je eliminováno riziko, že by si komerční subjekt spekulativně pronajal kapacitu, kterou by následně nenaplnil, a uměle vytvořeným nedostatkem plynu zvyšoval jeho cenu. K takovým praktikám se v minulosti uchyloval ruský energetický podnik Gazprom a přispěl tak ke vzniku energetické krize. Státní plynové zásobníky uplatňují princip „use i tor lose it“ (využij, nebo ztratíš), což znamená, že případnou nevyužitou kapacitu subjekty bez náhrady ztrácejí ve prospěch ostatních zájemců. Stát tak má přímou kontrolu nad plněním nařízení EU, aby v členských státech byly plynové zásobníky před každou zimní sezónou naplněné na 90 procent.
V závěru roku 2023 stát koupil rovněž společnost NET4GAS, která je výlučným provozovatelem přepravní soustavy pro zemní plyn v České republice jak na vnitrostátní, tak na mezinárodní úrovni. Konečná kupní cena zohlední hospodaření podniku a splnění nastavených ekonomických parametrů, neměla by překročit pět miliard korun.
Kombinace přírodních podmínek a důmyslné technologie
Plynové zásobníky se budují v místech, kde jsou k tomu vhodné geologické a přírodní podmínky. Obvykle to bývá ve vytěžených ložiscích ropy nebo přímo zemního plynu, případně v bývalých solných nebo uhelných dolech. S využitím vtlačně–odběrových sond se surovina v obdobích přebytku do těchto prostor uskladňuje, aby mohla být při zvýšené spotřebě znovu vytěžena a po příslušných úpravách znovu dodána do plynárenské sítě.
Každý plynový zásobník je samozřejmě osazen zařízením pro měření uskladněného i vytěženého plynu. Při vtláčení se dodaný plyn nejprve filtruje a přes vtlačné kompresory a chladicí zařízení putuje do samotné vtlačně-odběrové sondy. Ta je tvořena soustavou prvků, které plyn bezpečně dopraví na místo určení, odkud bude později odčerpán.
Při čerpání plyn z vtlačně-odběrové sondy míří do separátoru, kde se oddělí voda a volné nečistoty. Následně se plyn ohřeje a putuje do dalšího separátoru, kde se proces separace zopakuje. Zvýšením teploty a separací se odstraňuje voda a kondenzát, voda zatlačením zpět do ložiska pomáhá čerpání plynu. Konečnou úpravou je sušení plynu, který se pak přes měřicí zařízení znovu dodává do plynovodní soustavy. Složení plynu v soustavě podléhá přísným normám, takže i plyn takto vytěžený z ložiska musí splňovat všechny příslušné požadavky.