Šla spotřeba plynu o 4 % dolů, nebo vzrostla?

Spotřeba plynu za první letošní čtvrtletí na úrovni 2,42 miliardy metrů krychlových představuje v absolutních číslech meziroční pokles, k němuž dochází už jedenáct čtvrtletí v řadě. Tentokrát činí konkrétně 4,3 procenta a jeho důvodem je především počasí s průměrnými teplotami 3,6 °C nad dlouhodobým normálem. Během studeného ledna sice byla spotřeba plynu o téměř 18 procent vyšší než loni, nezvykle teplý únor přinesl naopak propad spotřeby o prakticky stejnou hodnotu a pokles skoro o 15 procent vykázal i březen. Když statistici Energetického regulačního úřadu svá data o faktor počasí takzvaně očistí, musí konstatovat lehký nárůst spotřeby zemního plynu přibližně o půl procentního bodu. A to se stalo poprvé od vypuknutí energetické krize.

Značná část spotřeby zemního plynu připadá na teplárenství a výrobu elektřiny, které jsou často provázané v jednom zdroji. Například samotná paroplynová elektrárna v Počeradech v letech 2019 i 2020 odebrala 7 procent z celkového objemu spotřeby zemního plynu v České republice. Pro posouzení efektivity využití zemního plynu pro výrobu elektřiny je přitom zásadní tzv. clean spark spread, tedy rozdíl mezi tržní cenou silové elektřiny a poměrnou částí ceny zemního plynu a emisní povolenky, které jsou k výrobě elektřiny nutné. A spotřeba plynu právě v elektrárně Počerady meziročně o celou čtvrtinu klesla…

Spotřeba plynu indikuje stav ekonomiky

V loňském roce přitom byla spotřeba plynu v Česku nejnižší od roku 1992, když dosáhla objemu 6,76 miliardy metrů krychlových, což znamenalo meziroční o pokles o více než 10 procent. Kromě teplého počasí zapůsobila rovněž úsporná opatření podniků i domácností a bohužel také omezený výkon ekonomiky. Tento trend v letošním roce pokračuje.

Zaznamenáváme zásadní snížení dodávek plynu do plynárenské soustavy České republiky, které od počátku roku klesly o 20,7 procenta na 1,36 miliardy metrů krychlových. Objem vývozu dosáhl úrovně pouze 21 milionů kubíků, a to je meziroční propad přes 95 procent. Ztrácíme tak roli klíčové tranzitní země evropské plynové infrastruktury. Omezená poptávka po plynu se ovšem pozitivně promítá do stavu naplněnosti tuzemských plynových zásobníků, které jsou na téměř 66 procentech kapacity čili vysoko nad úrovní obvyklou pro toto období, a už se vtláčí plyn pro příští topnou sezónu.

Útlum stále vykazuje celá evropská ekonomika, podobně je na tom i Čína a globální poptávka po zemním plynu tak zdaleka nedosahuje předpokládaných objemů. Infrastruktura pro dodávku zkapalněného zemního plynu (LNG) do Evropy se ale stále rozšiřuje a zemního plynu je aktuálně k dispozici dost a dost. Nadbytek plynu snižuje jeho velkoobchodní cenu, a to se příznivě projevuje i v cenících pro spotřebitele.

Přichází čas na smlouvy s fixací ceny

S ohledem na převis nabídky zemního plynu těžaři v USA omezují produkci, nejistý je i vývoj situace v Izraeli a krize v Perském zálivu. Pokud by lodě s LNG musely měnit trasy, případně by nemohly vyplouvat s plynem ani ropou z Kuvajtu, znamenalo by to samozřejmě vedle růstu přepravních nákladů i omezení dodávky obou surovin. Na konci letošního roku také vyprší platnost kontraktu o tranzitu zemního plynu z Ruska přes Ukrajinu a podle všeho nebude obnoven. Evropská unie navíc v těchto dnech projednává další sankční balíček proti Rusku, který by měl obsahovat i bojkot ruského LNG, což by samozřejmě přeformátovalo celosvětovou poptávku.

Už jen množství těchto vzájemně provázaných faktorů naznačuje, že pro pokles velkoobchodních cen zemního plynu už mnoho prostoru není a můžeme očekávat vývoj spíš opačným směrem. Zvláště když probleskují opatrně optimistické zprávy ohledně lehkého oživení evropského průmyslu a snad i čínské ekonomiky.

Pro spotřebitele, kterým skončila fixace nebo mají smlouvy na dobu neurčitou, se tak ještě do léta nabízí příležitost využít aktuálně nižších cen zemního plynu a uzavřít smlouvu na dodávku s delší fixací ceny. S ohledem na dekarbonizaci a decentralizaci energetiky se ceny elektřiny i zemního plynu predikují obtížněji, než tomu bylo před energetickou krizí. Nicméně fixace ceny plynu na jeden případně i na dva roky určitě nebude strategickou chybou.