Zákaz kotlů už za 6 měsíců?

Zákaz kotlů 1. a 2. emisní třídy vychází ze zákona o ochraně ovzduší č. 201/2012 Sb. Ten kromě povinnosti vyměnit staré kotle o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW na uhlí, koks, dřevo nebo brikety a další pevná paliva rovněž určil, že tyto kotle se už od roku 2014 kromě doprodeje zásob ani nesmějí objevovat na trhu. A od roku 2018 kvůli němu nemohou do prodeje ani kotle 3. emisní třídy. Rok 2020 byl zase zlomový v tom, že s jeho nástupem začaly být na všechny nabízené kotle uplatňovány požadavky tzv. Ekodesignu, tedy nízkoemisního provozu.

A letošní 1. září by tedy mělo přinést definitivní konec provozu kotlů 1. a 2. emisní třídy pod sankcí až 50 tisíc korun, která může být udělována i opakovaně. Jak bude zákaz kotlů fungovat v praxi, ještě uvidíme. Jisté je, že v objektech určených k bydlení, jako jsou rodinné domy a bytové domy či stavby pro rodinnou rekreaci, bude od září zakázáno provozovat kotle nevyhovující minimálním požadavkům zákona o ochraně ovzduší. Ty definuje jeho příloha č. 11 v podobě limitů na emise oxidu uhelnatého (CO), organických látek vyjádřených jako celkový organický uhlík (TOC) a tuhých znečišťujících látek (TZL).

Zákaz kotlů nižších emisních tříd se zpozdil

Zákon přitom zákaz kotlů původně stanovil už od 1. září 2022. Předchozí vláda ale v dubnu roku 2022 přijala návrh ministerstva životního prostředí a účinnost zákona pro objekty určené k bydlení s odkazem na rostoucí inflaci, prudké zdražení energií i úvahy o odklonu od zemního plynu odložila. V ostatních objektech je ale zákaz už od 1. 9. 2022 platný. Dva roky nabité převratnými událostmi utekly jako voda, odklad se chýlí ke konci a za 6 měsíců by starým kotlům mělo být definitivně odzvoněno. Podle všeho jich ale stále zbývá vyměnit ještě hodně přes 100 tisíc.

Jejich škodlivost spočívá především ve vysokém objemu prachových částic a polycyklických aromatických uhlovodíků, které při svém provozu uvolňují do ovzduší. Na přijetí zákona měly značný vliv závěry studie ministerstva životního prostředí právě z roku 2012, které přibližně 40 procent všech emisí prachu ze spalování uhlí a dřeva přisoudily právě starým kotlům o tepelném příkonu do 300 kW, což jsou typická domácí topeniště. Na produkci polycyklických aromatických uhlovodíků se tehdy kotle 1. a 2. emisní třídy podílely dokonce téměř ze 66 procent.

Jak se stanovuje emisní třída kotle

Emisní třídy, kterých je celkem pět, upravuje norma ČSN EN 303-5 a zohledňuje účinnost a produkci škodlivin z provozu kotlů na tuhá paliva na základě měření při 100procentním výkonu a také na úrovni 30 procent jmenovitého výkonu. Kotel zařazený v 1. emisní třídě vykazuje nejnižší účinnost a naopak produkuje nejvíce emisí. Do 5. emisní třídy patří jen takový kotel, který splňuje stanovené limity v obou výše zmíněných provozních režimech.

Příslušná emisní třída se uvádí na výrobním štítku kotle nebo v produktové dokumentaci. Kotle uváděné na trh před rokem 2000 takové označení nemají, protože tehdy se ještě emisní třídy nerozlišovaly. Bude se ale s největší pravděpodobností jednat právě o nevyhovující kotle. Prakticky s jistotou se zákaz bude týkat kotlů na uhlí s manuálním přikládáním. V časovém rozpětí mezi lety 2000 a 2012 se vyráběly kotle 1., 2. a 3. emisní třídy. Až po novelizaci normy Evropské unie z roku 2012 byly zavedeny vyšší třídy 4. a 5.

Nyní se pro nově vyrobené kotle klasifikace podle emisních tříd už zase nepoužívá. Všechny kotle uvedené na trh od roku 2020 ale musí dodržovat Ekodesign a další povinnosti dané nařízením Evropské komise 2015/1189. Podle něj musí třeba automatické kotle na pevná paliva dosahovat účinnosti minimálně 75 procent a jejich prachové emise nesmějí přesahovat 40 mg/m3 spalin.

Zákaz prodeje kotlů na uhlí (zatím) platit nebude

V novele zákona o ochraně ovzduší připravené k projednání vládou ministerstvo životního prostředí navrhovalo zakázat už od začátku roku 2025 v České republice prodej kotlů a kamen na uhlí. Návrh se setkal s odporem ze strany veřejnosti a vzbudil vlnu kritiky i v mezirezortním připomínkovém řízení. Ministerstvo průmyslu a obchodu například argumentovalo, že takový zákaz by znevýhodnil české výrobce a prodejce topidel, protože zákazníkům by nic nebránilo pořídit si kotel v jiné zemi EU a do Česka, kde bude provozován, jej prostě dovézt.

Asociace podniků topenářské techniky poukazovala na skutečnost, že zákaz s ní nebyl konzultován a adresovala premiérovi otevřený dopis. Sdružení místních samospráv ČR zase varovalo před zásadními sociální dopady takového kroku s ohledem na fakt, že značná část republiky dosud není a ani v dohledné době nebude plynofikovaná.

Tepelné zdroje na uhlí tak za splnění zákonných podmínek zatím budu moci být na český trh nadále uváděny. Stát však podporuje přechod na ekologičtější vytápění prostřednictvím svých dotačních programů. Příspěvek od 30 tisíc korun u kotle na biomasu a až do 140 tisíc korun podle konkrétního řešení na tepelné čerpadlo lze získat v Nové zelené úsporám. Nízkopříjmové domácnosti mohou z Kotlíkových dotací získat až 95 procent nákladů. Při výměně starého kotle za kotel na biomasu to může být až 130 tisíc, u tepelného čerpadla se může příspěvek dostat až na 180 tisíc korun.